Studie zkoumá psychiku párů, které se léčí s neplodností

Autor: redakce | Výzkumy a studie | 21. 5. 2021

Praha, 19. 5. 2021 – Říká se, že muž by měl postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Co když se ale dítě počít nedaří? Jak taková životní zkouška otřese partnerským vztahem a s jakými problémy se lidé v cestě za vytouženým miminkem potýkají? Přesně na tyto dotazy se snaží odpovědět rozsáhlá studie zahrnující více než tisíc párů, které navštěvují reprodukční kliniky.

Podle lékařů reprodukčních klinik jsou páry, které se na ně obracejí, zpočátku velmi odhodlané, jejich dobré naladění ale s prvními neúspěchy postupně opadá. „Snažíme se pacienty motivovat, že léčba je smysluplná. Když někdo neotěhotní přirozeně, je smutný. Jestliže mu ale nevyjde první pokus asistované reprodukce (IVF), vnímá to jako tragédii. Neuvědomuje si, že i u nejkvalitnějších embryí je vždy šance na úspěšné uhnízdění maximálně 50 %,“ říká MUDr. Jana Daňková Kučerová z ostravské kliniky Reprofit. Lékařka nyní pracuje na rozsáhlé studii párů, kterým se nedaří počít dítě přirozenou cestou. Výzkum se zaměřuje na témata kvality života, partnerského soužití a sexuálního života. Podle MUDr. Štěpána Machače, Ph.D., z IVF Clinic by měly páry při návštěvě reprodukční kliniky počítat s minimálně půlroční léčbou. „Když se pacientům nedaří přirozeně otěhotnět dva roky, upozorňuji je, aby raději počítali s několikaměsíční léčbou. První neúspěch pár obvykle semkne. Poté už se jejich psychický stav rapidně zhoršuje. Některé z nich léčbu po deseti měsících přeruší, aby si psychicky odpočinuly, a za nějakou dobu se k nám vrátí,“ popisuje MUDr. Machač. Odborníci se shodují, že by se lidé měli po prvních neúspěšných pokusech o dítě snažit alespoň částečně rozptýlit.

Doporučují zařadit nové koníčky a sportovat. „Je dobré se zaměřit na fyzickou stránku a cvičit. Endorfiny se také postarají o zlepšení psychické pohody. Ženám radím, aby si udělaly radost a věnovaly se aktivitám, které je těší. Bohužel páry jsou často doslova terorizovány dotazy na děti a nevyžádanými radami z okolí,“ vysvětluje MUDr. Daňková Kučerová. Páry si také musí určit, v čem jsou ochotné při cestě za vytouženým dítětem udělat kompromis a kde leží hranice, kterou již přesáhnout nechtějí. Především to platí u přijetí vajíček nebo spermií od dárců. Gynekologové i reprodukční specialisté jsou většinou v kontaktu především se ženami, situace je přitom psychicky náročná i pro jejich partnery. Psychologové proto doporučují větší zapojení mužů, aby u nich nevznikal pocit, že jsou pouze dárci spermatu. Ženy nám často přiznávají výraznou míru frustrace, postoj mužů je ale zatím velká neznámá, protože se velmi málo svěřují. Tady si slibuji největší přínos studie. Podle dosavadní části zpracovaných dotazníků vypadá, že muži odpovídají poctivě a dozvíme se vlastně, jak moc je celá situace trápí. Na kontrolách vždy působí jako ti silní. Nicméně jistě je pro ně nesmírně frustrující vědět, že nedokáží se svou partnerkou počít přirozeně,“ říká MUDr. Daňková Kučerová. Výsledky studie plánují vědci publikovat koncem příštího roku.