Vědci vytipovali 23 nádorových markerů, což jsou látky, které mohou být produkovány nádorovými buňkami a které jsou jen v omezeném množství nebo vůbec v normálních buňkách. S využitím strojového učení je porovnali s tím, jak se nanoléčiva hromadí ve vybraných nádorových modelech. Pro studii odborníci zvolili dva nejčastěji studované typy nanosystémů pro léčbu rakoviny.
Na základě analýzy výzkumníci zúžili výběr na šest parametrů, které dobře odpovídaly záchytu nanosystémů v nádorové tkáni. Pět z nich se týkalo výstelky krevních cév v nádorové tkáni a jeden množství bílých krvinek v nádorovém prostředí.
„Naším úkolem bylo připravit jeden ze dvou modelových nanosystémů, které byly ve studii využity. Musel splňovat několik podmínek: nezpůsobovat organismu nežádoucí vedlejší účinky a zároveň vykazovat unikátní schopnost hromadit se ve tkáni sledovaných modelových nádorů,“ uvedl Tomáš Etrych, který se na studii podílel. Na míru dělaný systém vědci opatřili značkou, aby ho po podání mohli sledovat v těle laboratorních zvířat.
„Pomocí fluorescenční molekulární tomografie, což je nejmodernější metoda optického zobrazování spojeného s počítačovou tomografií, pak bylo možné detailně studovat nádorové hromadění a osud nanosystému v laboratorních zvířatech,“ řekl Etrych.
Výsledky výzkumu mohou zvýšit pravděpodobnost většího úspěchu léčby u vyvíjených nanoléčiv. Nádorová onemocnění se u lidských pacientů mohou lišit i u jednoho nádorového typu, ne u všech pacientů je proto nanoterapie vhodnou volbou, uvádí tisková zpráva. „Právě naše strategie by měla umožnit tento problém překlenout a nabídnout nanoterapii přesně těm pacientům, u kterých má význam a pro které nebude jen zatěžující léčbou bez hmatatelného léčebného výsledku,“ uvedl Etrych.
Na výzkumu se podílelo celkem 12 týmů z Česka, Nizozemí, Německá, Velké Británie a Singapuru. Výzkum koordinovalo pracoviště Ústavu pro experimentální molekulární zobrazování (Institute for Experimental Molecular Imaging), který je součástí prestižní RWTH University v Cáchách v Německu.
