„My jsme zvyklí na to, že jsme si vedlejší činností vydělávali na to, abychom mohli fungovat. Myslím si, že to není férové, aby vodní záchranná služba existovala, že si sama zajišťuje peníze na chod. Ale jde o to, že jsme byli zvyklí zabezpečovat různé kurzy a školení pro firmy jako například první pomoc nebo záchranu v krizových situacích, což letos kvůli opatření kvůli covidu nešlo,“ uvedl Bukáček. Dodal, že letošní výpadek z příjmů pokryjí rezervy z minulých let.
Českokrumlovská vodní záchranná služba nepůsobí jen u lipenské přehrady. Někdy zasahuje rovněž na řece Vltavě. Přibližně od půlky června do září je na základně v Dolní Vltavici na břehu lipenské nádrže nepřetržitý provoz, v němž se střídá asi stovka členů organizace. Loňské léto přilákalo k lipenské přehradě vyšší počet návštěvníků než v předchozích letech. Způsobil to fakt, že kvůli koronaviru nemohli lidé v takové míře cestovat do zahraničí. Bukáček uvedl, že vodní záchranáři proto loni v létě řešili sedm desítek zásahů, což je asi o třetinu více než v minulých sezonách. „Z toho se 42 týkalo přímého ohrožení života. To znamená, že pokud bychom přijeli pozdě, ten člověk by zemřel,“ řekl k loňské statistice.
Dodal, že dlouhodobě největší část zásahů u lipenské přehrady tvoří události spojené s rybáři. „Často nemají záchranné vesty, vyjíždějí na vodu v nekvalitních plavidlech. A při změnách počasí, které zde často nastanou, jsou životy rybářů často v ohrožení,“ řekl. Podle něj se obecně lidé u lipenské přehrady často dostanou do problémů vlastní nedisciplinovaností.
Vodní záchranná služba je samostatná nezisková organizace a je součástí integrovaného záchranného systému ČR. Po celé republice má 36 samostatných skupin a přibližně 1200 členů.
Marek Bílek
