Wu-chan (Čína) 22. dubna (ČTK/The Guardian) – Začátkem ledna se 65letá Chu Aj-čen doslechla, že v jejím domovském městě Wu-chanu se objevil nový koronavirus. Neměla obavy – oficiální činitelé tvrdili, že není nakažlivý – a tak dál pokračovala v běžném životě a připravovala se na oslavy lunárního Nového roku na konci měsíce, napsal na svém webu britský deník The Guardian.
Těsně před tím, než bylo město uzavřeno do karantény a odříznuto od okolního světa, se u paní Chu objevily symptomy podobné zápalu plic. Po dnech čekání a hledání místa v nemocnici jí udělali test na přítomnost viru. Výsledek byl negativní, ale v té době nebyly testy přesné a u ní se objevily zjevné známky nákazy. Přesto ji šest nemocnic odmítlo léčit.
Chu, která byla celý život zdravá, zůstala deset dní doma. Nebyla schopná jíst ani pít a její zdravotní stav se zhoršoval. Syn se ji nakonec pokusil dostat do nemocnice v jiném okrese, ale zastavila ho policie – město už bylo uzavřené a nesměli ho opustit. Zoufalý syn na policisty křičel: „Copak nejste lidé?!“
Když Chu konečně 8. února hospitalizovali, už měla problém s dýcháním. Lékař nařídil další test, ale bylo příliš pozdě. Krátce ještě nabyla vědomí, požádala syna, aby jí nalil trochu vody, a pak zemřela.
Její syn nyní žaluje městskou správu Wu-chanu – mimo jiné za to, že tajila závažnost koronaviru. Zařadil se tak mezi malou, ale významnou skupinu obyvatel, kteří hledají odpovědi, chtějí získat kompenzaci – nebo jen omluvu od oficiálních činitelů, jimž trvalo několik týdnů, než varovali obyvatele před hrozbou viru, který si v Číně vyžádal nejméně 4000 lidí – většinou ve Wu-chanu.
Další případy zahrnují státního zaměstnance, který žaluje vládu provincie Chu-pej. Matku, jež spustila petici za potrestání úředníků, kteří nechali zemřít její 24letou dceru. A syna, který chvatně dovezl svou matku do nemocnice na předměstí Wu-chanu a podařilo se mu ji dostat na jednotku intenzivní péče. Když jí odjel pro základní potřeby, zazvonil mu telefon – matka v nemocnici zemřela.
„Nic z toho by se nestalo, kdyby nám to řekli. Spousta lidí nemusela zemřít,“ řekl jeden z příbuzných, který také podal žalobu. A další dodal: „Chci odpověď. A chci, aby ti, kdo jsou za to zodpovědní, byli potrestáni podle zákona.“
Když se epidemie šířila Čínou a na jejím vrcholu denně přibývaly tisíce nově nakažených, dosáhl hněv veřejnosti úrovně, jakou tu nezažili celá desetiletí. Když v únoru zemřel doktor Li Wen-liang, který se hned v počátcích snažil na novou nákazu upozornit, zvedla se na internetu taková vlna nevole, že s ní nedokázali držet krok ani čínští cenzoři.
O necelé dva měsíce později je toto rozhořčení mnohem méně viditelné. Osudy, jaký potkal paní Chu Aj-čen, nahradily pozitivní příběhy o tom, jak se země spojila, aby porazila virus, jak posílá potřebné dodávky do zbytku světa a odráží zlovolné útoky ze Spojených států a dalších zemí, které Peking viní z propuknutí nákazy.
„Lidé se nechají snadno vést propagandou,“ řekl aktivista za lidská práva z provincie Chu-pej. „Jak se epidemie zlepšila a propagandistická mašinérie rozjela naplno, obrátilo se to. A lidi teď říkají, že silné vedení strany je dobrá věc.“
Zatímco se Wu-chan a zbytek země pomalu vrací do normálu, úřady pečlivě sledují ty, kdo by mohli cítit hněv. Padesátiletý Čang Chaj, jehož otec zemřel s nemocí covid-19 v únoru, se na aplikaci WeChat zapojil do skupiny více než stovky lidí, kteří během nákazy koronavirem přišli o příbuzné.
Koncem března jim úřady sdělily, že si mohou v pohřebních službách vyzvednout ostatky svých blízkých. Nesmělo jich jít ale víc než pět pohromadě a musel je doprovázet státní úředník. Později policie zadržela moderátora jejich skupiny na WeChatu – a skupina byla smazána.
dk mka
