Nedostatek testosteronu čeká každého padesátníka

Autor: redakce | Zpravodaj | 4. 3. 2018

Praha, 5.3.2018 (MUDr. Libor Zámečník, Ph.D., FEBU, FECSM)

Skutečnost, že se hladina pohlavních hormonů u žen a mužů s věkem snižuje, je všeobecně známá. U mužů není hormonální změna tak zjevná a rychlá jako u žen, to ale neznamená, že by se měla přehlížet. Naopak. Každý 5. muž po padesátce trpí výraznějším nedostatkem testosteronu, který nejen že se projevuje řadou obtěžujících příznaků, ale znamená také vyšší riziko závažných onemocnění. Současná moderní léčba může ale udržet muže ve formě.

5 tipů pro ženy padesátníků

  • Nechce se Váš partner milovat tak často, jako dříve? Pravděpodobně u něj dochází ke snižování hladiny testosteronu. Jedná se pro něj o choulostivé téma, přesto se snažte situaci vzájemně vyjasnit a promluvte si o možnosti návštěvy lékaře.

  • Pokud na svém partnerovi vidíte i další popisované příznaky, upozorněte ho na rizika, která mu hrozí. S návštěvou praktického lékaře či urologa nečekejte na preventivní prohlídku.

  • Pohyb působí jako prevence srdečně-cévních onemocnění a obezity, pozitivně ovlivňuje též psychiku. Navíc, pravidelně sportující muži s optimální váhou nemají problémy s nedostatkem testosteronu tak často. Vyjděte si na společnou procházku alespoň 3x týdně.

  • Kouření je jeden z faktorů, který urychluje pokles hladiny testosteronu a zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění. Váš partner má proto nejvyšší čas s ním skončit.

  • Pro udržení muže ve formě je důležitá psychická pohoda a vyhýbání se dlouhodobému stresu. Ani v 50 není pozdě na to změnit zaměstnání. Ekonomická situace tomu nahrává.

Hladina testosteronu se začíná snižovat již ve 30 letech

Množství testosteronu v mužském těle výrazně roste v období puberty a dosahuje vrcholu kolem 25. roku věku. Překvapivě už po třicátém roce začíná hladina testosteronu klesat, a to přibližně o 1 % ročně. Tento pokles může být významně urychlen mnoha faktory, např. nezdravým životním stylem.

Dnešní muž po padesátce je (musí být) jak pracovně, tak společensky aktivní. Se snižující se hladinou testosteronu se ale začínají objevovat různé nepříjemné příznaky, od snížení libida až po nespavost a návaly pocení, a zároveň se zvyšují zdravotní rizika (např. srdečně-cévních onemocnění). Účinná léčba formou substituce testosteronu může omezit obtěžující příznaky a zároveň snížit riziko výskytu závažných onemocnění.

Důležitost řešit pokles mužských hormonů se zvyšuje mimo jiné s prodlužováním života. Za první republiky měli muži naději na dožití necelých 57 let, v roce 2016 to bylo průměrně přes 76 let a v roce 2060 to pak dle Zprávy o stárnutí obyvatelstva bude až 83 let.

Partnerovi je 50 a nějak začal stárnout

Zatímco některých příznaků nedostatku testosteronu si muži a jejich okolí všímá, jiné zůstávají bez povšimnutí a jsou přisuzovány stárnutí nebo pracovnímu přetížení. Ze studií vyplývá, že s výraznějším nedostatkem testosteronu bojuje přibližně 20 %1 mužů po padesátce. Snižující se hladina testosteronu se nehlásí pouze sníženým libidem a počtem ranních erekcí. I když je pravdou, že toto jsou zpravidla první příznaky. Mezi další známky nedostatku testosteronu patří např. únava, snížená výkonnost, ztráta svalové hmoty a vyšší sklon k obezitě spojený s ukládáním tuku v oblasti břicha. Výjimkou není ani podrážděnost, horší soustředění, nervozita, deprese a nespavost. Tyto projevy s nedostatkem testosteronu spojuje již málokdo. (Když se ale objeví podobné změny u padesátileté ženy, okolí začne její chování hned vysvětlovat tím, že „je v přechodu“…) Přitom se jedná o varovné signály upozorňující na to, že je čas navštívit urologa nebo praktického lékaře a nechat si hladinu testosteronu vyšetřit formou krevního testu.

Nedostatek testosteronu má ale též skrytá rizika. Muži s nedostatkem testosteronu mají vyšší výskyt cukrovky, vysokého krevního tlaku, závažných onemocnění srdce a cév a různých dalších.

Jak se nedostatek testosteronu léčí

Na trhu jsou dostupné doplňky stravy obsahující vitaminy, minerály a různé přírodní složky, které zdánlivě nabízí jednoduché řešení jak sexuálních, tak dalších tělesných obtíží. Jedná se ale o přípravky, u nichž nebyla klinickými studiemi prokázána účinnost. Další možností jsou léky na předpis na podporu erekce. Ty ovšem neřeší nedostatek testosteronu. Navíc, problémy s erekcí mohou mít i zcela jinou než hormonální příčinu. Moderní léčebné postupy léčby nedostatku testosteronu jsou založené na pravidelném dodávání chybějícího hormonu. To je možné orálně (tablety), injekčně nebo aplikací gelu na kůži.

Aplikace ve formě gelu je v České republice nejnovější (od roku 2015). Pozitivní změny formou zvýšení sexuální touhy, zlepšení erekce, nálady a snížení únavy je možné sledovat již během prvních 3 měsíců od počátku léčby Později dochází i k mírnému úbytku tělesného tuku, a naopak přírůstku svalové hmoty. Z dlouhodobého hlediska bylo prokázáno též zvýšení pevnosti kostí2 a snížení rizika vzniku, resp. zlepšení již existujícího metabolického syndromu.3

Něco navíc – Testosteron a historie

Zájem o mužské hormony není nic nového. Již v roce 1849 transplantoval německý fyziolog Arnold Adolph Berthold varlata z kohoutů do břicha kapounů a sledoval, jak u nich došlo k rozvoji sekundárních pohlavních znaků a zvýšila se u nich agresivita. Ve Francii o 40 let později prezentoval fyziolog Charles-Édouard Brown-Sequard vědecké společnosti výsledky pokusů na sobě samém, při nichž si injekčně aplikoval tekutinu z varlat morčat a psů.

20. století znamenalo první léčbu nemocných. Ve 30. letech byla poprvé transplantována zvířecí varlata člověku a došlo k první extrakci testosteronu ze zvířecích varlat a první syntéze. V 50. letech začal být aplikován injekční testosteron (estery), přičemž postupně vědci objevovali další způsoby užívání: v 70. letech orálně, v 90. letech pomocí trans dermálních náplastí a v roce 2000 prostřednictvím gelu (do České republiky se tento způsob dostal v roce 2015).

1 H. J. Schneider, C. Sievers, J. Klotsche et al. Clin Endocrinology, vol. 70, no. 3, pp. 446–454, 2009.

2 Wang C, et al. J Clin Endocrinol Metab. 2004;89:2085-2098.

3 Heufelder AE, et al. J Androl. 2009;30:726-733.