Diabetes insipidus neboli žíznivka, tak zní lékařská diagnóza 26letého Marina Čuturiče, kterou mají podle jeho informací jen čtyři lidé na světě. Neléčitelné onemocnění způsobuje nedostatek hormonu, který působí proti tvorbě moči v ledvinách. Projevuje se velkou žízní a s ní spojeným nadměrným močením.
„Po narození jsem neustále požadoval tekutiny. Chtěl jsem čaj i mléko, a když jsem to hned nedostal, zvýšila se mi teplota,“ říká mladík ze středobosenské Fojnice. A dodává, že už jako batole vypil 800 mililitrů vody denně.
Jak říká, s onemocněním se naučil žít a už mu ani příliš nevadí. Zvládne s ním pracovat, sportovat, chodit po horách, skákat padákem či jezdit na motorce.
„Zatěžuje mě jedině tím, že musím pořád myslet na to, abych měl vždy u sebe vodu,“ říká Čuturić. „Když jdu na hory, mám batoh, v němž jsou dva tři litry vody. A lidem ve skupině rozdám ještě po jedné nebo dvou lahvích. Když běhám závody nebo se účastním soutěže na kole, mám přichystaná místa na doplnění vody,“ uvádí.
Problémy přiznává při jízdě autobusem, kdy si často musí říkat o zastávku na záchod a všichni cestující pak na něj čekají. Doktoři mu doporučili, aby pil při žízni jen sklenici vody, a ne hned půldruhého litru. „Ale je to silnější než já. Sklenice mi nestačí. Během noci se budím každé dvě hodiny,“ říká.
Mladým lidem doporučuje, aby na vše hleděli z té lepší stránky. „Člověk se v životě zvládne vyrovnat se vším, pokud opravdu chce,“ dodává.
