Lékaři: Oceněný objev hepatitidy C měl dopad na stamiliony lidí

Autor: redakce | Zpravodaj | 5. 10. 2020

Praha 5. října (ČTK) – Objev viru hepatitidy C, který byl dnes oceněn Nobelovou cenou, měl podle českých odborníků z České hepatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně přímý dopad na stamiliony lidí. Její předseda Radan Brůha čekal ocenění spíš za objev nových léků, které od roku 2012 umožňují vyléčit naprostou většinu pacientů a nemají vedlejší účinky. Velkou výzvou je podle odborníků nové pacienty pro léčbu najít, protože dlouho nemají žádné příznaky. V Česku se jich ročně objeví asi tisíc, podle odhadů ale až 80.000 lidí o tom, že mají žloutenku typu C, vůbec neví.

Nobelova cena za fyziologii a lékařství byla dnes udělena Harveymu J. Alterovi, Michaelu Houghtonovi a Charlesi M. Ricovi. Jejich základní objevy přispěly i k identifikaci nového viru. „Tehdy objevili virus hepatitidy, která do té doby byla neznámá. Vědělo se, že existuje další činitel, který ji způsobuje, a oni ho v roce 1989 popsali. Ukázalo se, že je velmi rozšířený,“ vysvětlil Brůha, který je přednostou IV. interní kliniky – gastroenterologie a hepatologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice.

„Nobelova cena v naprosté většině případů je udělená za bazální výzkum. Tohle je sice také bazální výzkum, ale který měl bezprostředně po objevu viru obrovský dopad možná na stamiliony lidí,“ řekl ČTK místopředseda odborné společnosti Petr Urbánek, který je přednostou Interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Problémy, které s léčbou žloutenky typu C jsou, se podle Urbánka dramaticky liší geograficky. Virus se přenáší infikovanou krví. „Jiné problémy jsou v subsaharské Africe, kde není kontrolované dárcovství krve, a jiné ve střední Evropě a Americe,“ uvedl. Cíle pro omezení žloutenky typu C v populaci stanovila i Světová zdravotnická organizace (WHO), nové případy chce snížit o 90 procent.

Před revolucí bylo nejčastějším místem nákazy zdravotnictví, protože se krev od dárců nevyšetřovala. Nakazit se tak mohli lidé, kteří v 70. či 80. letech dostali krevní transfuzi, léčili se krevní plazmou nebo deriváty, které se podávají hemofilikům. Rizikem byl i porod nebo dialýza. Změnilo se to na začátku 90. let, vyšetřují se dárci krve i transplantované orgány.

„Kdyby se nám podařilo takové povinné vyšetřování vnést do několika dalších oblastí, tak by to splnilo účel,“ domnívá se Urbánek. Mohly by se podle něj vyšetřovat protilátky například lidí při předoperačním vyšetření, žen před prvním porodem nebo poprvé u gynekologa.

Nemoc se totiž do stádia s příznaky, které postihnou játra, rozvíjí i 20 nebo až 50 let. Pacienti tak s potížemi způsobenými tímto virem většinou dříve skončí u jiných lékařů specialistů, například na revmatologii, ortopedii, hematologii nebo se léčí s ledvinami. „Mimojaterní onemocnění vede ke vzniku jiné choroby. Je potřeba rozšířit tuto znalost mezi lékaři jiných oborů,“ dodal Urbánek.

Druhou skupinou pacientů, kde se nemoc šíří v současnosti, jsou injekční uživatelé drog, vězni kvůli amatérskému tetování nebo lidé mající rizikový sex. U nich je ale podle odborníků často problém s jejich přístupem k léčbě. Lidé navíc nemají tendenci o těchto zkušenostech, i z dávné minulosti, mluvit ani s lékaři.

Pacient, že je nakažený, nepozná. „V okamžiku, kdy už vyvine příznaky, jsou to většinou pozdní, jako pokročilá cirhóza jater nebo nádor na játrech,“ dodal Urbánek. Podezření mohou vzbudit lehce vyšší jaterní testy. Podle Brůhy lidé, kteří se domnívají, že by se v minulosti mohli hepatitidou C nakazit, kontaktovat svého praktického lékaře a žádat krevní test. „Pokud by se s ním nedohodl, může se objednat do jakékoliv gastroenterologické nebo hepatologické ambulance,“ uvedl Brůha.

Hepatitida C byla podle Brůhy dominantním tématem oboru hepatologie celá 90. léta i na počátku nového tisíciletí. Zásadní zlom podle odborníků nastal v roce 2012, kdy byla zavedena nová léčba. Do té doby nebylo možné všechny nemocné interferonem vyléčit a léky měly spoustu nežádoucích účinků. Účinnost současné léčby bez vedlejších účinků je až 98 procent. „Přímo působící antivirotika se podávají dva až tři měsíce. Předtím ta léčba příliš účinná nebyla, tak 30 až 50 procent, byly to rok podávané injekce interferonů pod kůži v kombinaci ještě s jinými léky,“ uvedl Brůha.

Vanda Králová snm