Vyberte stránku

Praha, 15.5.2019 (SNF)

Paní Hanu opustil ze dne na den manžel, nechal po sobě dluh ve výši 600 tisíc korun a rodina kvůli němu přišla o byt. „Kdyby nebylo rodičů, nejspíš skončím s dětmi někde na ulici. Na vystěhování jsme měli jen 6 hodin,“ popisuje své vzpomínky paní Hana.

U rodičů bydlela se svými syny (13 a 17 let) přibližně měsíc. Bydliště rodičů však bylo tak daleko, že se dlouhodobě nedalo zvládat dojíždění za prací a do školy.

Tato situace je brzy donutila hledat si bližší bydlení. Kvůli napjatému finančnímu rozpočtu, ze kterého každý měsíc odchází 4 000 na splátky manželových dluhů, se uchýlili do azylového domu. „Najednou jsme se ocitli mezi skupinou lidí, kterým nevadí být celý život závislí jen na sociálních dávkách a pracovat načerno. Vzdělání nepřikládají výraznou váhu. Podle mě je škola základ, což učím i kluky,“ vysvětluje paní Hana. Jejímu manželovi mezitím soud vyměřil alimenty. Z těch nezaplatil ani korunu. Dlužná suma se doposud vyšplhala na 200 tisíc korun. „Úplně se mnou přestal komunikovat. Později se občas ozval, když chtěl vidět kluky. V tom jsem mu nebránila, nechci děti používat jako rukojmí pro zaplacení alimentů. Je to pořád jejich otec, chci, aby spolu měli dobrý vztah,“ pokračuje paní Hana. Kvůli nezaplaceným alimentům, které jí v už tak omezeném rozpočtu výrazně scházely, na něj podala trestní oznámení. Protože nešlo o jediný škraloup jejího muže, soud ho za to poslal do vězení na 12 měsíců nepodmíněně.

V této chvíli jsou již rozvedení. Manželství skončilo po 16 letech. Paní Hana nyní pracuje na svém oddlužení a také na zajištění bydlení v lepších podmínkách. Za pomoci Sociálního nadačního fondu se mohla po 2 letech v azylovém domě odstěhovat do pronajatého bytu. „Fond mi přispěl na úhradu kauce a prvního nájemného. To je pro nás obrovská pomoc. Kdo se nikdy nedostal na úplné dno, nedokáže si představit, jak vděční jsme za jakoukoliv podporu,“ uzavírá paní Hana. Po odchodu manžela se zhroutila ona i její děti. Několik měsíců strávila v péči psychiatra. Nyní se jí postupně daří dávat svůj život do pořádku – má práci, která ji baví, synové prospívají ve škole a konečně se nastěhovali do podnájmu, kde má každý z nich svůj pokoj.

Více...  Avízo, 19.9.: TK k nové koncepci urgentních příjmů a lékařské...