„Kdysi rodiče trnuli doma, čekali na telefonát z nemocnice a po třech až čtyřech měsících si přišli pro své miminko. Dnes je ta situace úplně jiná a chceme, aby se rodiče podíleli také na běžné ošetřovatelské péči,“ uvedl předseda České neonatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Zbyněk Straňák, který je primářem novorozeneckého oddělení Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí.
Zásadní pro dobré výsledky péče je systém její organizace, který koncentruje rizikové těhotné do vybraných specializovaných center. Díky tomu se přes 90 procent nezralých novorozenců narodí na pracovištích, které se nimi mají zkušenosti. Další se obvykle do těchto center s možností dětské intenzivní péče převážejí po porodu.
Podle lékařů se díky pokrokům v medicíně daří zachránit bez významných zdravotních následků čím dál menší děti. Těch nejvíc nezralých, narozených před 28. týdnem těhotenství, je ročně asi 400. Posun je podle primáře neonatologie VFN Richarda Plavky obrovský. „Předčasně narozené děti dnes zachraňujeme mezi 22. a 24. týdnem. A mají velmi reálnou šanci na to, aby prožily kvalitní život,“ řekl. Přesto si podle něj zdravotní komplikace do života často odnášejí.
Liší se podle toho, v kterém týdnu se narodí a jakou zdravotní péčí na jednotkách intenzivní péče projdou. „Obecně je to od neurologických po senzorická postižení, do určité míry i psychologická. Hodně se z nezralých dětí rekrutují ADHD syndromy, což jsou hyperaktivní děti,“ řekl.
Zdravotnický personál rodiče zapojuje do péče i o děti v inkubátorech, které někdy v nemocnici tráví i několik měsíců. „Přítomnost rodičů, těsný kontakt, společný pobyt, doteky a všechny smyslové vjemy pomáhají pozitivně dalšímu vývoji dítěte. Víme, že v tomto ohledu je spolupráce rodičů s personálem naprosto nenahraditelná,“ uvedla zdravotní sestra z neonatologie U Apolináře Zuzana Tomášková.
Rodiče se podle ní musí ale nejprve naučit, co nedonošené dítě potřebuje a jak s ním nakládat. Četnost kontaktu záleží na míře nezralosti a stabilitě životních funkcí. Otevíráním inkubátoru z něj totiž uniká teplo. „Rodiče se postupně učí rozeznávat, kdy je miminko bdělejší a je možné se ho dotýkat a kdy opravdu spí a je lepší ho nechat v klidu,“ vysvětlila.
Postupně se tak učí děti přímo v inkubátoru i přebalovat, ošetřovat oči, ústa, zadeček a pupík a při péči miminko správně vnímat. „Nedonošená miminka například nehladíme stejně jako donošené novorozence. Hlazení je vyrušuje, a naopak stimuluje. Ideální je kontakt formou položení dlaní na hlavičku dítěte a na tělíčko,“ dodala.
Předčasný porod je podle lékařů v rozvinutém světě největší komplikace v porodnictví. Veškeré příčiny předčasných porodů lékaři neznají. Podílí se na nich ale například kouření a užívání drog v těhotenství, chudokrevnost, chybějící předporodní péče, ale i stres. Častější jsou také u žen z nižších sociálních vrstev nebo s nízkou hmotností. Rodinám, kterým se nedonošené děti narodí, pomáhá organizace Nedoklubko. Podle jeho zástupkyň jsou pro ně zásadní informace od rodičů, kteří mají stejnou zkušenost.
Lékaři ale pomocí vyšetření s ultrazvukem a odběrem krve, slin a moči dokážou odhadnout, které ženě předčasný porod hrozí. Poznají, zda žena bude rodit do týdne, do dvou či čtyřech týdnů. Podle toho mohou pomoci porod oddálit nebo více sledovat. U některých žen se jim daří porod oddálit až k donošení dítěte.
