K očkování proti tuberkulóze se už 100 let užívá BCG vakcína

Autor: Redakce | České zdravotnictví | 15. 7. 2021

Vysoce nakažlivé onemocnění způsobují mykobakterie a jeho léčba je stále komplikovaná kvůli antibiotické rezistenci. Očkování je možné jen vakcínou BCG, která je určena především pro rizikové skupiny. Problematická u BCG je její účinnost, která se v závislosti na studiích pohybuje kolem 80 procent. Světová zdravotnická organizace (WHO) si za cíl mezi lety 2015 a 2035 dala snížení nových případů TBC o 90 procent a počet úmrtí o 95 procent. Informace WHO za rok 2018 udávají, že tuberkulózou onemocnělo asi deset milionů lidí. Kritická je situace v Indii, na kterou připadá takřka třetina všech případů. Velmi zasažena je i Čína, Indonésie, Filipíny či Pákistán.

V Česku se proti TBC plošně očkovalo od roku 1953, povinné očkování bylo zrušeno v roce 2010. Loni v Česku výrazně poklesl počet lidí, kteří měli tuberkulózu. Podle předběžných čísel onemocnělo 361 lidí, asi o pětinu méně než v roce 2019. Podle lékařů mohou být za poklesem opatření přijatá kvůli boji s epidemií koronaviru.

Bakterie Mycobacterium tuberculosis

Původcem choroby je bakterie Mycobacterium tuberculosis. Objev těchto tyčinkovitých bakterií zveřejnil německý bakteriolog Robert Koch 24. března 1882. Koch také dokázal, že se nemoc nejčastěji šíří kapénkovou infekcí – při kašli, kýchání, ale i mluvení. Pokusil se najít i lék na TBC. Jeho tuberkulin se ale ukázal být neúčinný jak v léčbě, tak v profylaxi. Později se osvědčil jako diagnostický prostředek.

Skutečný úspěch v profylaxi zaznamenali až v roce 1921 dva Francouzi. Na vakcíně proti TBC pracovali v Pasteurově ústavu v Lille od roku 1897 mikrobiolog Leon Charles Albert Calmette a veterinář Jean Marie Camille Guérin. Léta bezúspěšně zkoušeli Pasteurovu metodu postupného oslabování virulence pasážováním kmenů, až získali kmen, který byl izolovaný od krávy s tuberkulózní mastitidou. Poté, co přidali k suspenzi přírodní detergent, žluč, zjistili, že mikrob kultivovaný v tomto prostředí ztratil svou virulenci pro telata. Osvědčilo se to i pro další zvířata v laboratoři. Avirulentní kmen byl označen jako Bacille bilie Calmette-Guérin, později jako Bacillus Calmette-Guérin, BCG.

Začátky očkování

Poprvé byla vakcína BCG podána 18. července 1921. Očkován byl novorozenec, kterému hrozila nákaza od nemocné babičky. Vakcínu dostal třetí, pátý a sedmý den po narození. Dítě přestálo očkování bez komplikací a TBC neonemocnělo.

Kalmetizace, jak se očkování proti TBC říká, se z počátku prosazovala jen s obtížemi. Zájem o očkování narostl až po druhé světové válce, kdy velké přesuny obyvatelstva a těžké životní i hygienické podmínky zvyšovaly nebezpečí šíření infekčních nemocí včetně TBC. V období 1948 až 1951 bylo tuberkulinovým testem vyšetřeno téměř 30 milionů osob a téměř 14 milionů bylo očkováno. První účinný lék na TBC streptomycin byl objeven v roce 1943, ale k léčbě se začal používat po válce.

Nemoc, která nejčastěji postihuje dýchací cesty, ale napadá i místní uzliny, klouby, kosti, močopohlavní trakt, kůži či mozkové pleny, však dosud poražena nebyla.