Takzvaná mrtvice je podle odborníků nejčastější příčinou trvalé invalidity, a proto může vést rychlý zásah lékaře nejen k záchraně života, ale i k plnému vyléčení. Proto Skupina veřejného zdraví z Cerebrovaskulárního výzkumného programu FNUSA-ICRC chystá na pátek živé vysílání pro šíření osvěty o mozkové mrtvici. „Přestože se průměrný věk pacienta s cévní mozkovou příhodou pohybuje kolem 70 let, celosvětově narůstá počet stále mladších pacientů,“ uvedla Lipovská.
Jednou z pacientek ve svatoanenské nemocnici je Eliška Nováková, která měla cévní mozkovou příhodu ve 20 letech. „Dostala jsem mrtvici ráno, ale sanitku jsme volali až odpoledne a na sál mě vezli v šest večer. Doktoři našim řekli, že je zázrak, že mě zachránili,“ uvedla Nováková. Zapomněla mluvit a první krůčky udělala až po několika týdnech v nemocnici. Dnes po osmi letech stále denně cvičí řeč i hybnost. „Stejně jako Eliška mnoho lidí příznaky mrtvice podceňuje. Proto se do péče lékařů dostávají pozdě,“ upozornila Lipovská.
Důsledkem je pak vysoká četnost úmrtí i trvalé invalidity. „Mezi nejčastější symptomy cévní mozkové příhody patří omezená hybnost nebo ochrnutí končetin na jedné straně těla, pokleslý ústní koutek a nesrozumitelná či zmatená řeč,“ uvedl Robert Mikulík, který je vedoucím cerebrovaskulárního výzkumného týmu.
Při léčbě mozkové mrtvice je důležitý čas, protože podle Lipovské každou minutu přichází pacient o dva miliony neuronů. Při příznacích je proto potřeba ihned volat záchrannou službu. „Léčbu je potřeba zahájit ideálně do hodiny od vzniku příznaků. Čím později se dostane pacient do péče lékařů, tím více se snižuje jeho šance na vyléčení,“ zdůraznil Mikulík.
