Praha 14. listopadu (ČTK) – Švédsko chce za čtyři roky řešit čtvrtinu kontaktů pacientů s praktickým lékařem na dálku, teď má asi čtyři procenta. Češi s telemedicínou teprve začínají, zejména v soukromém zdravotnictví. Podle Daniela Soukupa, který je manažerem Virtuální kliniky EUC, péči prostřednictví videokonzultací, chatu nebo telefonátu veřejné zdravotní pojištění nehradí. Řekl to na dnešní odborné konferenci Ambulance 21. Podle odhadů odborníků by telemedicínu mohlo využívat až milion nemocných, zejména chronických pacientů.
Zatímco Češi podle průzkumu OECD z roku 2017 chodí k lékaři osmkrát za rok, Švédové méně než třikrát. Podle Soukupa také proto, že to k němu mají někdy i hodně daleko. „Lékař vás musí alespoň jednou vidět osobně. Další konzultace už mohou být na dálku,“ uvedl.
Snížení počtu návštěv lékařů ale ve Švédsku podle něj vyvolalo změny v jejich odměňování. „Sice se zvýšila kapacita a pacienti tolik nečekali, ale ordinacím klesly příjmy,“ dodal. V Česku si pacienti konzultace na dálku musí hradit sami, případně jim je jako benefit nabízejí některé menší zdravotní pojišťovny. Podle dřívějšího vyjádření ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) s pojišťovnami už o úhradě jedná.
České ordinace podle Soukupa začínají zavádět nejprve jednodušší prvky telemedicíny, jako je jednoduchá poradna nebo objednávací systémy. EUC svou virtuální kliniku spustilo v polovině července. Lékaři jsou zatím schopni poradit s několika desítkami témat, v příštím roce to podle Soukupa bude až 90 procent problémů.
Nejprve pacient vyplní poměrně podrobný dotazník, z něhož se lékaři vytvoří souhrnná zpráva. Potom se s ním spojí lékař, do ordinace si ho pozve podle webu EUC asi ve 30 procentech případů. „Když budeme už vědět, s čím pacient přichází, dokážeme se na něj připravit a práci zrychlit,“ uvedl.
Největší výhodou kontaktu s lékařem na dálku má být podle Soukupa možnost konzultace odkudkoliv, kde je telefon nebo notebook připojený k internetu, a ve srovnání s návštěvou ordinace i menší časová náročnost. Lékaři může snižovat administrativu, protože je hovor nebo chat automaticky uložen do zdravotní dokumentace. Nevýhodou může být počáteční nedůvěra pacientů i lékařů.
Podobně může nemocný konzultovat s lékařem také například přes portál uLékaře, Doktorfone, MůjDoktor24 nebo další podobné služby. Stojí od několika desítek po zhruba 300 korun. Poradenství po telefonu nabízejí pojištěncům také některé zdravotní pojišťovny, například Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR, Oborová zdravotní pojišťovna nebo RBP (dříve Revírní bratrská pokladna).
Telemedicíně se v Česku věnují ale i státní zařízení. Fakultní nemocnice Olomouc provozuje Národní telemedicínské centrum, které se má do budoucna stát centrem elektronizace zdravotnictví v Česku.
Telemedicína se v jeho pojetí zaměřuje na předávání informací například o krevním tlaku či srdečním tepu mezi pacientem a lékařem pomocí telekomunikačních a informačních technologií. Používají se k tomu e-maily, mobilní aplikace a měřicí přístroje s bezdrátovým přenosem signálu. Díky tomu může lékař zjistit aktuální stav pacienta a na dálku mu poradit nebo poskytnout službu. Lékaři tak mohou sledovat například kardiaky a diabetiky.
