České zdravotnictví Pětasedmdesátiletá sestra je ve valašskomeziříčské nemocnici 45 let,stále pomáhá
„Počítali jsme to doma s manželem. Pokud si vypočítám průměrný počet pracovních dní v měsíci a průměrný počet ošetřených pacientů v pracovní den a vynásobím to počtem let, které jsem doposud strávila v nemocnici, je to číslo závratné. Zhruba 500.000 pacientů,“ uvedla Šmerdová.
Po zdravotní škole v Hranicích nastoupila Šmerdová do nemocnice ve Zlíně, odkud pochází. „Tam bylo mé pracovní místo na takzvané ´špinavé chirurgii´, tedy starost o pacienty s bércovými vředy, nehojícími se ránami a podobně. Následně jsem strávila čtyři roky na centrálních operačních sálech,“ uvedla sestra. Do nemocnice ve Valašském Meziříčí přešla, když její manžel získal místo v rožnovské Tesle. Ve valašskomeziříčské nemocnici pracuje nepřetržitě od roku 1977. „Nastoupila jsem rovnou na chirurgickou ambulanci. Poté jsme se s personálem ale střídali a chodila jsem pracovat na jednotku intenzivní péče, ale jelikož jsme měli malé dítě, tak jsem potřebovala ranní služby. Následně jsem tedy odešla do jeslí, kde jsem byla necelé dva roky. Můj pracovní život byl a je následně po návratu do nemocnice spjat pouze s chirurgickou ambulancí, kde jsem doposud,“ uvedla Šmerdová.
Práce v ambulanci je nyní jiná. „Dříve se musel tvořit a dělat obvazový materiál, sádrový materiál, sterilizovalo se, stříkačky nebyly na jedno použití, tvořily se tampony, sušily se rukavice, pro opětovné použití, nebyly sterilní balíky na šití. To vše jsme dělali jako personál na směnách mezi pacienty. Každá doba má však své, ale je fakt, že dnes již nemusíme nic sterilizovat, vše je již předem připravené, usnadní to práci veškerému personálu. Na druhou stranu ale přibylo hodně dokumentace a činnosti spojené s počítačem,“ uvedla sestra.
Pacienti byli podle ní dříve pokornější a vděčnější. „Nebrali vše automaticky, ale i mezi nimi se vyskytli lidé, kteří byli nespokojení. Dnes bych řekla, že je více nespokojených pacientů, protože si dokážou stěžovat i na to, že třeba čekají půl hodiny v čekárně, protože je ´předběhla´ posádka rychlé záchranné služby s akutním pacientem,“ uvedla Šmerdová.
V ambulanci pomáhá většinou 80 hodin měsíčně. „Práce mě nesmírně nabíjí, mám ji ráda, dělám to pro radost a jsem ráda, když jsou pacienti spokojeni. Hlavně je důležité, že se cítím zdravá a mohu nadále vypomáhat,“ uvedla sestra. V nemocnici byla i v době covidu, pomáhala také na odběrových místech. Podle jejích slov se nedá říct, že by jí práce něco vzala. „Největší problém byly služby, kdy se rodina musela přizpůsobit ohledně dětí, ale nikdy jsme s tím neměli doma velký problém. Děti na to byly zvyklé, že nejsem v neděli ani o svátcích doma, že odcházím na noční službu. Spíš se rodina musela přizpůsobit mému rytmu, za což jim zpětně děkuji,“ uvedla Šmerdová.
