Před 37 lety se jí podařilo uprchnout v kufru auta, jen v hotelovém županu

Šanov, 9. srpna 2017 – Žije nyní v domově pro seniory v Šanově, špatně chodí, ale vzpomínky na události, které se staly o prázdninách přesně před 37 lety, jsou stále živé. „Utíkaly jsme přes Maribor. Sestřenice pro mě přijela vypůjčeným autem. Tak, jak jsem byla oblečená, v červeném hotelovém županu, mě nacpala do kufru auta. A pak už jsem ani nedutala a doufala, že se průjezd přes hranici podaří, vzpomíná dnes 85letá Drahomíra Vantuch.

V době útěku jí bylo 48 let, byla učitelkou na prvním stupni základní školy a neuměla ani slovo německy. „To léto jsem se poprvé dostala na dovolenou do Jugoslávie. Tak jsem to musela využít, věděla jsem, že taková příležitost se už opakovat nebude,“ říká paní Drahomíra. Nebála se. Manžel jí nedlouho předtím umřel, syn už byl dospělý a život v dusivém socialismu ji čím dál víc štval. „Učitelé vždy utíkali o prázdninách – přes rok se nikam nedostali,“ usmívá se při vzpomínce na dramatické události léta 1984.

Rozuměla si se svou sestřenicí, která na život-neživot v totalitní republice měla stejný názor. Obě je to táhlo ven, za svobodou. I za cenu rizika, dopadení, vězení. Jely do zahraničí každá samostatně. Sestřenice vycestovala o něco dříve, do Francie, odkud se jí podařilo přes Německo a Rakousko přijet pro paní Drahomíru vypůjčeným autem. „Teprve když jsem byla zaházená vším možným v kufru auta, přepadl mě strach. Slyšela jsem, že celníci na hranicích mají speciální tyče, kterými propichují obsah kufrů,“ zamyslí se. Sama ale měla štěstí, převoz v kufru auta přes Maribor dopadl dobře.

Obě se dostaly do Německa a začaly tam žít. Musely po tři roky navštěvovat rekvalifikační kurz. „Sestřenice byla zubařka, tak potom začala pracovat u jednoho německého zubaře. Já bych se jako učitelka samozřejmě nechytla, ale byla jsem manuálně šikovná, tak jsem postupně začala pomáhat s různými činnostmi v zubní ordinaci a už jsem u toho zůstala,“ říká paní Drahomíra a dodává, že nebyl žádný problém se v Německu uživit. „Jakmile něco umíte a nebojíte se práce, Němci vás vezmou,“ vzpomíná.

I v souvislosti se současnou situací s uprchlíky ale dodává, že pokud člověk chtěl v Německu žít, musel se podle toho chovat. „Pokud jste měli zájem pracovat, prošli jste kurzem a poctivě se pak své práci věnovali, chovali se k vám tamní lidé moc hezky, byli velmi vstřícní,“ zamýšlí se Drahomíra Vantuch. Podle ní v Německu skončili špatně jen lidé, kteří nepracovali, dali se na alkohol či se nechali zlákat drogami. Pro ni a její sestřenici, vzhledem k tomu, že uměly spořit, znamenal život za železnou oponou dlouho vysněnou svobodu – mohly cestovat a naplno toho obě využívaly. Jezdily v zimě na hory, v létě do teplých krajů.

Svoboda měla ale i svou stinnou stránku. „Po nějaké době umřela moje maminka. To bylo moc kruté, protože jsem nemohla přijet ani na pohřeb,“ vypráví i dnes se slzami v očích. Kytičku na hrob mamince dala až po revoluci, když konečně mohla opět navštívit republiku. Během života v Německu si už nemyslela, že se by se mohla někdy vrátit. Nyní ale žije spolu se sestřenicí opět blízko státní hranice, v Šanově na jižní Moravě. „Už bychom ale nikam neutekly. Sestřenice měla mozkovou příhodu, sehnali jsme jí ubytování v Domově pro seniory Anavita. A mě najednou přestávají poslouchat nohy, tak jsem se do Anavity přistěhovala také. Opět nás osud svedl na stejné místo,“ přemítá na závěr svého vyprávění, když s aktivizačním pracovníkem Petrem Valentou odchází za pomoci chodítka na oběd.

Domov pro seniory Anavita byl od dubna převzat skupinou SeneCura.

O skupině SeneCura

SeneCura byla založena v roce 1998 a patří v Rakousku k hlavním poskytovatelům péče. Od dubna 2015 je součástí francouzské skupiny Orpea, která se 775 pečovatelskými a zdravotnickými zařízeními a téměř 80 000 lůžky ve Francii, Belgii, Německu, Španělsku, Itálii, Švýcarsku, Číně, Polsku, České republice a Rakousku patří k lídrům trhu v Evropě.

SeneCura vlastní v České republice síť s 16 zařízeními (z toho již 10 v provozu).

Senior Holding je většinově vlastněn společností SeneCura s.r.o., českou dceřinou společností SeneCura z Rakouska.

Vedle domovů pro seniory s nejvyššími standardy péče nabízí společnost i domovy se zvláštním režimem, odlehčovací pečovatelskou službu, jakož i stacionáře a oddělení vigilního koma. Toto spektrum bude doplněno domovy s pečovatelskou službou a také spoluprací se školkami.

Společnost GrandPark otevřela první ze svých domovů pro seniory v Havířově v květnu 2015. V roce 2016 přibyly další dva GrandParky v Hradci Králové a v Praze, v roce 2017 se začal stavět GrandPark v Liberci.