„Velice ohroženou skupinou jsou děti, protože dlouho byly doma, bez kamarádů, bez koníčků. Děti, kterým covid-19 sebral školní prostředí, čím dál častěji trpí úzkostmi, depresemi, sociální fobií i sebepoškozováním. Ti starší více uvažovali o sebevraždě,“ uvedl Ostatník. Dodal, že nouzový stav byl pro studenty stresující a třetina z nich měla deprese.
Podle psychiatra se navíc v budoucnu ještě může projevit zvýšený nárůst počtu sebevražd. „K nárůstu sebevražd může dojít teprve se zpožděním. Pohled do historie pandemií a přírodních katastrof ukazuje, že často zpočátku dochází ke krátkodobému poklesu sebevražd a nárůst následuje až později,“ řekl psychiatr.
Příznaky myšlenek na sebevraždu
Dodal, že sebevražda je komplexní důsledek mnoha faktorů. Například omezení sociálních kontaktů sice bylo jednou ze zásadních zbraní proti šíření koronaviru, ale vedlo k sociální izolaci, a může tak přispívat k sebevražedným myšlenkám. „Časté sledování mediálních informací o vývoji pandemické situace může zvyšovat úzkost, obavy, strach a celkově ovlivňovat duševní zdraví. Vliv ekonomického stresu je obecně spojen s vyšší mírou sebevražd. Zároveň omezení prezenčního přístupu k psychoterapii či svépomocným skupinám vytváří systémové bariéry,“ míní Ostatník. K vylepšení psychické pohody může podle něj přispět například pohyb, pravidelné aktivity a záliby, meditace i udržování sociálních kontaktů při zachování bezpečnostních opatření.
Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) ročně připadá 800.000 úmrtí na sebevraždy, pokusů o sebevraždu je až 20 krát více, tedy přes 16 milionů. Počet sebevražd je v Česku nad světovým průměrem.
