Nejmodernější léčba je nyní soustředěna do komplexních onkologických center (KOC), která jsou kromě Karlovarského ve všech krajích. S rostoucím počtem nově diagnostikovaných nádorů podle loni zvoleného přednosty České onkologické společnosti Igora Kisse roste počet pacientů v těchto velkých centrech. „Je potřeba využít dalších kapacit na okresních pracovištích, aby ji měli pacienti, kteří nepotřebují vysoce specializovanou léčbu, ideálně v místě bydliště,“ uvedl Kiss.
V roce 2021 bylo v KOC v průměru léčeno 73 procent nově diagnostikovaných pacientů, mezi kraji jsou ale významné rozdíly. V Praze se v KOC léčilo 90,7 procenta pacientů, více než tři čtvrtiny to byly jen ve třech krajích. Ve Středočeském kraji se mimo KOC léčila třetina nemocných, na Vysočině přes 39 procent a v Karlovarském kraji, kde KOC zatím chybí, 56 procent.
„Spolupráce s KOC je nezbytně nutná hlavně proto, aby pacienti měli zachovanou dostupnost nejefektivnější léčby a rozhodovacího algoritmu v rámci multidisciplinárního týmu,“ doplnil Kiss. Z kapacitních důvodů není reálné a z medicínských důvodů nutné, aby do KOC směřovali všichni pacienti. Jejich péči nepotřebují podle něj například pacienti v pozdním stadiu rakoviny v obecně špatném zdravotním stavu nebo naopak lidé s raným stadiem běžného nádoru.
Postupně proto vznikají i regionální onkologická centra, která jsou na KOC navázaná. Jde o nemocnice s onkologickou ambulancí a lůžkovým oddělením, která mají s podáváním protinádorové léčby zkušenosti. Zdravotní pojišťovny už stanovily seznam 17 účinných látek z moderních, takzvaných centrových, léků na různé nádory, které mohou podávat i regionální centra.
Loni na podzim bylo regionálních center schváleno 16, jsou mezi nimi například krajská nemocnice v Karlových Varech, tři jihočeské nemocnice, Náchod, Nové Město na Moravě, Prostějov, Břeclav, Šumperk nebo Kolín.
Podle vedoucí lékařky Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka Petry Tesařové je právě za regionální rozdíly v dostupnosti léčby Česká republika kritizována i v mezinárodním srovnávání. Výrazné rozdíly mezi kraji jsou i v počtu nově zachycených nádorů. V letech 2016 až 2020 se četnost rakoviny tlustého střeva a konečníku mezi kraji lišila až o 29 procent, počet případů rakoviny plic v Ústeckém kraji je proti kraji Zlínskému dvojnásobný a rozdíl mezi Vysočinou a Karlovarských krajem v četnosti rakoviny děložního čípku je 70 procent.
Nerovnosti jsou podle Tesařové i jiné než jen regionální. Největší faktory, které se v ČR na výskytu rakoviny podílejí, jsou kouření, konzumace alkoholu a obezita, v nichž ve všech je ČR nad průměrem Evropské unie. U mužů je nadváha a obezita o 38 procent pravděpodobnější než u žen, denní kouření cigaret o 48 procent. Třikrát více kuřáků je v nižších sociálních skupinách. Větší důraz na prevenci kladou vzdělanější lidé, například míra účasti na screeningu rakoviny prsu je u vysokoškolsky vzdělaných žen o 18 procent vyšší.
Budoucnost léčby je podle přednosty Onkologické kliniky Fakultní nemocnice v Motole Luboše Petruželky v léčbě na míru každého pacienta a jeho unikátního nádoru. V řadě případů podle něj nezáleží tolik na tom, kde je nádor umístěný, ale na jeho genetice. „Skončila doba stejné léčby pro všechny nemocné ve stejných klinických stadiích,“ řekl.
I proto je podle něj důležitá koncentrace léčby do komplexních onkologických center (KOC). „Základem funkčnosti KOC jsou takzvané molekulární týmy,“ vysvětlil. V něm léčbu pacienta posoudí klinický onkolog, radiolog, odborník na molekulární patologii, případně další odbornosti. „Každého pacienta hodnotí jako unikátní případ a hledá pro něj individuální řešení nebo zapojení do již běžící klinické studie,“ dodal. Tyto týmy podle prezentovaných dat v roce 2020 konzultovaly léčbu asi 56 procent pacientů.
