Bogotá 20. června (ČTK/Miami Herald) – Francelina Rodríguezová strávila dvacet let jako zdravotnice v řadách kolumbijských Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). I když nemá lékařské vzdělání, byla zdravotnicí a umí amputovat ruce i nohy, vrátit na původní místo střeva vyhřezávající z těla a také zrekonstruovat čelist poškozenou střepinou. Jak napsal list Miami Herald, Francelina zachránila životy 378 lidem a pod rukama jí zemřeli dva.
Nemá žádný diplom ani maturitu. Třiapadesátiletá žena se naučila všemu, co o zdraví ví, coby členka povstalecké skupiny FARC, která se zapojila do občanské války, jež si za více než 50 let vyžádala životy čtvrt milionu lidí. Na ukončení bojů se FARC dohodli po čtyřletých jednání v Havaně a v běhu je nyní plnění mírové dohody.
Zdravotníci, jako je Rodríguezová, se snaží dokázat, že mají skutečné znalosti a i když bez diplomů, jsou pravými lékaři. Kuba nabídla kolumbijské vládě 1000 stipendií pro bývalé bojovníky, kteří budou chtít vystudovat medicínu. Mezi bývalými povstalci je o místa velký zájem, jenomže nejprve musejí složit maturitu.
Rodríguezová se k levicovým FARC připojila, když jí bylo 13 let a gang pravicových milicí pozabíjel její rodiče a všechny sourozence. Za několik let pracovala v první linii jako pomocný zdravotník a ošetřovatelka. Léčila lidi zraněné střepinami a bojovníky, kteří onemocněli malárií. Díky praxi a také neuhasitelné touze po četbě se vypracovala na chirurga a začala zaznamenávat případy, kdy se jí podařilo zachránit životy. V kolumbijské válce nejen padlo čtvrt milionu lidí, ale asi milion utrpěl zranění, což poskytlo zdravotníkům povstaleckých skupin příležitost získat praxi.
I když je Rodríguezová schopná přečíst si těžký lékařský text a ošetřovat i sedm zraněných naráz, ve škole dále než do páté třídy nepostoupila. V těchto dnech se sklání nad blokem a snaží se překonat překážku, která se jí postavila do cesty za diplomem, totiž zlomky.
„Tyto matematické úlohy jsou pro mne velmi těžké. Z ničeho jiného obavy nemám, protože vím, že to bude spíš oprava mé lékařské techniky nebo naučení se terminologie, kterou jsme jako povstalci nikdy nepoužívali,“ říká.
Loni v prosinci, po vyjednání mírové dohody, se 7000 povstalců odebralo do 26 sběrných míst, aby se tam připravili na návrat do společnosti. V táboře zvaném po blízké vesnici Icononzo chodí denně zdravotníci z povstaleckých skupin do provizorní knihovny a připravují se na zkoušky. Chápou to jako příležitost znovu začít a dokázat, že zdravotnická praxe, kterou provozovali mnoho let v džungli, má svou hodnotu.
Juanovi Carlosovi Sáenzovi je jen 28 let, ale „doktorem“ byl 11 let. Jeden z prvních zákroků, který musel provést, byl vůbec nejtěžší – blízkého přítele poranila mina a Sáenz mu musel v terénu amputovat nohu. „Nejhorší, co se může přihodit, je muset zachraňovat přítele. Zachránil jsme ho, ale bylo to hrozné,“ řekl. Ve srovnání s tím se mu zdá vše ostatní – včetně pěti let lékařského studia na Kubě – snadné. „Znám teorii a mám za sebou praxi, takže si nemyslím, že to bude moc těžké. Bude to lepší než střílet jeden na druhého,“ dodal Sáenz.
Zdravotníci z povstaleckých skupin to budou mít při návratu do společnosti snazší. Mají znalosti, které civilisté ocení. Ostatní bojovníky čekají problémy. Umí hlavně poslouchat příkazy a zacházet se zbraní.
V „knihovně“ zřízené pod plachtovým přístřeškem, se snaží bývalé členy FARC naučit matematice chilský dobrovolník Sebastián Contreras. Myslí si, že vláda měla do vzdělání povstalců více investovat. „Jeden z klíčů k úspěšnému návratu do společnosti je vzdělání, potřebují aspoň minimální znalosti, aby se mohli vrátit. Jinak z nich budou bezdomovci, zločinci nebo lidé beroucí podřadnou práci,“ řekl Contreras.
Zdravotníci jsou lační naučit se formální stránce medicíny, ale svým kolegům z reálného světa mají sami také co nabídnout. Rodríguezová v polních podmínkách experimentovala a při zranění břicha používala ne obvazy lepící k tělu, ale použité pytlíky infuzí. „Jeden skutečný doktor se mne ptal, kde jsem tuto techniku studovala, a já mu řekla, že u FARC,“ řekla se smíchem. „Mne nikdy nikdo nic neučil. Všechno jsem vyčetla z knih a pak jsem to dělala v praxi,“ dodává.
Je rozhodnutá pilně na Kubě studovat, aby mohla pokračovat v tom, co dělala dosud – léčit. „Pak bych chtěla zpět do Kolumbie a pomáhat chudým, kteří potřebují zdravotní péči,“ řekla. Ale nejdřív se musí doučit zlomky.
sva hej
