Vyberte stránku

Brno 30. března (zpravodaj ČTK Jan Tomandl) – Lidem v době koronavirových opatření chybí setkávání s přáteli, živá kultura, točené pivo i volné cestování, mnohým se začíná stýskat také po pracovních kolektivech nebo škole. Vyplnit čas, který by jinak náležel společenskému životu, pomáhají dobré knihy, seriály z Netflixu, stavebnice Lego, deskové hry nebo práce na zahradě. Na to, co jim nyní schází a co naopak pomáhá přečkat týdny plné různých omezení, se ČTK ptala desítek lidí v produktivním věku, převážně z Brna a okolí.

V době, kdy se Česko kvůli koronaviru v mnoha směrech prakticky zastavilo, rodičům s malými dětmi paradoxně chybí klid. Města totiž sice utichla, ubylo aut i lidí v ulicích, ale o to větší ruch je v bytech, které teď mnohdy slouží jako domov, kancelář i škola zároveň. „Mně schází ticho. V domácím vězení je větší šrumec než obvykle,“ říká maminka čtyř dětí Jana.

Souhlasí i další rodiče. „Nejvíc mi chybí školka, kam bych poslala děti. A manželova kancelář, kam bych přes den poslala jeho,“ uvedla s nadsázkou novinářka Barbora. „Chybí mi ticho a samota. Nebyla jsem sama opravdu strašně dlouho. Nejtěžší je skloubit domácí školu a home office,“ doplňuje Hana, která pracuje v marketingu.

Pro mnoho lidí se stává únikem zahrada a jarní práce na záhonech. Ožila i dlouho opuštěná zákoutí v brněnských vnitroblocích, mizí plevel a náletové dřeviny. Kutilové se zase pustili do zvelebování domů a bytů. „Spoustu věcí, o kterých jsem si myslel, že je dodělám až za deset let, stihnu už letos,“ říká Richard, který se stará o rodinný domek. Kutily ale brzdí uzavřené obchody s některými produkty. Leccos se dá koupit přes internet, ale ne všechno, shodují se.

Brňanům se v době nedobrovolné společenské izolace stýská i po věcech, na které si jinak možná občas postěžují – dětem po škole, dospělým po pracovních kolektivech. „Chybí mi běžný šrumec na pracovišti. Uvědomuji si teď, jak moc ho mam ráda a jak moc mě moje práce baví,“ uvedla například Hana, která pracuje v televizním studiu.

Více...  Průzkum: Na horách se někdy zranila čtvrtina Čechů

Spousta lidí těžce nese, že se nemohou věnovat svým koníčkům, kolektivním sportům, případně že museli přerušit pravidelná setkávání s přáteli, odříct si šálek v kavárně nebo chlebíčky z vyhlášeného lahůdkářství. Redaktoru Janovi z Líšně nejvíc schází točené pivo. Ale k situaci přistupuje stoicky – naštěstí je po ruce lahvové.

Další dotázané rmoutí zavřené hranice, konec těšení na letní dovolenou a omezení pohybu. „Chybí mi hlavně možnost cestovat – prostě se sbalit a na pár dní vypadnout do hor,“ říká webdesignér Martin z Babic nad Svitavou.

Jiným schází živá kultura – divadla či koncerty. „Jeviště a pódia se živými lidmi mi opravdu chybí. Až nyní zjišťuju, jak silná to byla a je závislost, i když šlo z větší části o profesní a pracovní záležitosti,“ říká divadelní kritik Luboš. Stejně jsou na tom i ti, kteří běžně stojí na jevišti, třeba amatérská divadelnice Zuzana, které se stýská po zkouškách, přehlídkách i představeních. „Až mě poslední dobou štvalo, kolik tam trávím času a že hraju skoro každý druhý víkend – no, tak už ne,“ konstatovala Zuzana.

Někomu v době koronavirových opatření pomáhá rutina – udělat dnům řád a dodržovat jej. „Pomáhá mi jít každý den běhat a šít roušky a řádit na zahradě a dělat si plán jen na konkrétní den, delší úsek nemá smysl,“ řekl například adiktolog Martin.

Že koronavirus působí ve společnosti opravdu znatelné změny, potvrzuje třeba konstatování Markéty, jednatelky malé firmy z Brna. „Chybí mi dokonce i ta Praha. Neuvěřitelné, já vím,“ uvedla Markéta.

tmd dr