Paříž 16. ledna (ČTK/L´Express) – Dospívající mládež má často jen mlhavé ponětí o pravdě a často flirtuje se lží. Proč je tomu tak? Jak máme reagovat, když náš adolescent lže? Na tyto otázky se pokouší odpovědět ve svém článku francouzský týdeník L´Express.
V posledních měsících začal čtrnáctiletý Arthur svým rodičům lhát. „Nebyly to žádné velké lži, ale jakési úpravy pravdy. Začal před námi tajit známky ze školy. Řekl nám, že jde spát ke kamarádovi, ale ve skutečnosti šel na večírek,“ říká jeho matka Anne-Sophie. Bylo to úplně nové chování, hoch dosud rodičům říkal pravdu.
Patnáctiletá Manon má rovněž sklony pohrávat si s pravdou, říká její matka Christelle. „Přísahala, že nekouří. Já ale nejsem dnešní, cítila jsem vůni tabáku. Také začala chodit za školu,“ uvádí.
Jsou adolescenti kompulzivními lháři, nebo jsme vůči jejich lhaní citlivější, protože je zřetelnější, než když byli dětmi? Co o nich tyto lži vypovídají? A co vypovídají o nás, jejich rodičích? Jak rozlišíme drobné lži od těch významných?
„Myslím, že problematické jsou ty lži, které adolescenta nějak ohrožují,“ odpovídá psychoterapeutka Violaine Gellyová. Když třeba adolescent tvrdí, že spal u kamaráda, a ve skutečnosti se vrátí ve čtyři hodiny ráno z večírku, může se stát, že konzumoval drogy nebo že usedl do auta, které řídil někdo opilý. Nebo jde o lež, která zakrývá hlubší problémy. Většinou však jde o drobné „úpravy pravdy“, kdy se adolescent snaží uniknout zodpovědnosti, ujišťuje psychoterapeutka.
Dospívání je velmi rozporuplné období, kdy adolescent sní o tom, že je dospělý, ale nedokáže převzít zodpovědnost za své činy a jednání. Lež je únik, způsob, jak naznačit rodičům, že je stále dítětem.
„Nejsem si jistá, zda adolescenti lžou více než děti,“ soudí psycholožka Florence Millotová. Lež má podle ní svou důležitost v utváření osobnosti. „Umožňuje mít svou tajnou zahrádku. Pro dítě to znamená, že nemusí všechno říkat rodičům. Dítě, které nikdy nelže, je poněkud zvláštní,“ říká.
Lži dospívající mládeže často svědčí o snaze nepřiznat nedostatek nebo selhání. „Čím více se rodiče nervují a kladou vysoké požadavky, například pokud jde o výsledky ve škole, tím více má adolescent tendenci skrývat špatné známky. A to nikoli pro tu radost, že rodičům lže, ale proto, aby si ušetřil nepříjemnosti a pokoření,“ uvádí Millotová.
Ostatně období dospívání je začátkem odpoutávání od rodičů. Adolescent potřebuje prožít vlastní zkušenosti, a to i pomocí lží. Nelže „proti“ svým rodičům, ale proto, aby dosáhl svého cíle, kterým může být uvedený večírek. Chce dosáhnout toho, po čem touží, a přitom si udržet lásku svých rodičů.
Ptejme se dospívajícího hocha či dívky na důvody lži. Psychologové se shodují v tom, že je nelze ignorovat. „Když to je doprovázeno změnou postoje, smutkem nebo zhoršením prospěchu, je žádoucí adolescentovi ukázat, že vidíme, co se děje,“ radí Millotová. Gellyová rovněž navrhuje ptát se adolescenta na důvody lži. „Problém není ve lži samé, ale spíše v tom, že adolescent odmítá postavit se čelem k důsledkům svého jednání,“ říká.
„Velkým paradoxem dneška je to, že sociální sítě a mobilní telefony umožňují adolescenty kontrolovat až příliš. To je často přiměje k tomu, že důkladně propracují svou strategii, aby unikli dohledu rodičů. Tak se mohou dostat do nebezpečné situace,“ zdůrazňuje Millotová.
pel spr
