Paříž 30. prosince (ČTK/Le Figaro) – Milostný život, volba povolání… Když děti dospívají, jsou vystaveny novým problémům a mohou ztratit půdu pod nohama. Může se u nich projevit dosud skrytá křehkost a nemusejí se s novými skutečnostmi vyrovnat, píše francouzský deník Le Figaro.
Manon trpěla až do dvaadvaceti let anorexií. Málem zemřela. Dnes je spokojenou třicátnicí a žije tisíce kilometrů od svých rodičů. Pětadvacetiletý Arthur studoval rok medicínu a pak se vydal na roční pobyt do Jižní Koreje. Chtěl být nutričním poradcem. Ale nadměrné užívání marihuany jeho motivaci narušilo. Sedmnáctiletý Théo znepokojuje svou rodinu: byl hospitalizován pro syndrom vyhoření a deprese. Tyto tři různé příklady ukazují, jak mladí lidé neumějí nalézt své místo ve světě, jak chtějí utíkat před realitou.
Věk mezi sedmnácti a pětadvaceti let, nebo mezi osmnácti a pětadvaceti, či dokonce mezi patnácti a třiceti lety? Hranice určující generace jsou dnes porézní, dokonce nejasné. Podle psychiatrů jsou tito pacienti na cestě opustit dobu dospívání, která trvá déle, ale zatím mohou být ještě dětmi. Když se střetnou s problémy dospělých, studují či pracují, aby si vydělali na živobytí, mají reálný ekonomický problém, jak se stát samostatnými, a to i když jsou už starší.
Někteří žijí u rodičů a finančně jsou na nich závislí. Jiní pracují, ale zůstávají u rodičů, protože jejich postavení je nejisté a nájem drahý. Další odešli daleko od rodiny díky stipendiu, ale rodiče jim chybějí. Vytoužená nezávislost, o níž mladí i jejich rodiče sní, není dlouhá klidná řeka, ale chaotická cesta plná zklamání.
„Samozřejmě tu vždy byl strach z dospělosti,“ konstatuje profesor Daniel Marcelli, psychiatr z nemocničního centra Henri Laborit v Poitiers. U všech společenských vrstev dnes pozorujeme postupné odmítání společnosti, Nejsou melancholičtí, ale propadají často konzumaci konopí nebo jednorázovému pití.
Typickým příkladem je podle Marcelliho chlapec (dívky častěji odcházejí z domova, většinou z důvodu vdavek), který si zopakoval jednu nebo dvě třídy, zapsal se na vysokou školu, ale za tři měsíce ji opustil, zavírá se stále více do svého pokoje a hodiny vysedává před internetem, kde hraje různé hry. Když je takové dítě dospělé a není nebezpečné ani pro sebe, ani pro ostatní, jak ho mohou rodiče přimět, aby navštívilo psychiatra?
Psychiatři se však o tuto populaci stále více zajímají. Zjištěno je rizikové chování, ale také sedavý způsob života a pokles fyzické aktivity způsobený přílišným vysedáváním u internetu. Mnozí mladí lidé ve věku od sedmnácti do pětadvaceti let tak trpí nespavostí, neboť v noci bdí a ve dne usínají. K těmto zlozvykům se připojuje výrazné zvýšení spotřeby rychlých cukrů a nasycených tuků. To vede k nárůstu případů deprese a obezity.
Ještě škodlivější je konzumace konopí a alkoholu, která se zvláště rozvíjí u dívek v časném věku. Je jasné, že tato konzumace je pro mnohé způsobem, jak uniknout nejistotě, kterou procházejí.
Psychiatry rovněž znepokojuje radikalizace a sklony k sebepoškozování. Tři čtvrtiny duševních poruch se projevují před pětadvacátým rokem, a to včetně těch nejzávažnějších forem.
Podle doktora Davida Gouriona je dalším velkým rizikem u této populace sklon k sebevražedným myšlenkám, o němž se dosud málo mluví. „Proč se dělá tolik preventivních kampaní a vynakládají se prostředky na boj proti silničním nehodám, když je dnes sebevražda první příčinou smrti u mladých od patnácti do třiceti let?“ táže se.
U mladých lidí jde o utváření jejich identity: začínají s milostným životem, volí si povolání či odcházejí od rodičů, ačkoli ještě nejsou finančně samostatní.
pel hej
