La Repubblica: Lidé po padesátce jsou kreativnější

Autor: redakce | Zpravodaj | 22. 12. 2016

Řím 23. prosince (ČTK/La Repubblica) – Roztržitost a nepozornost jsou problémem v každém věku, ale čím je člověk starší, tím je snadnější ztratit pozornost. Roztržitost však nemusí být tak dramatická, jak by se zdálo: studie zveřejněná na stránkách časopisu Trends in Cognitive Science naznačuje, že po padesátce je stále snadnější podlehnout roztržitosti, ale to s sebou přináší i užitek. Nepozornost při tom, co člověk zrovna dělá nebo co zrovna říká, totiž umožňuje mysli čerpat informace, které jsou jinak považovány za druhořadé, a zvyšuje schopnost řešit problémy díky kreativitě. Jde o schopnost, se kterou se lidé nad padesát let mohou směle měřit s mladšími osobami, píše italský deník La Repubblica.

„Literatura nás vede k domněnce, že život největších osobností je nějakým způsobem poznamenán úpadkem jejich kognitivních schopností, zatímco ve skutečnosti jsou mnohé z nich stále schopny čelit výzvám každodenního života,“ vysvětluje Tarek Amer z Torontské univerzity. „To nás vede k domněnce, že lidé nepotřebují vysokou úroveň kognitivní kontroly, aby mohli vykonávat každodenní činnost,“ dodává. A to ať jde o pouhou procházku nebo vstřebávání nových informací.

Vysokou kognitivní kontrolou se rozumí schopnost udržet pozornost zaměřenou na to, co právě člověk dělá, a přitom ignorovat jakýkoli zdroj rozptýlení pozornosti. Amer a jeho kolegové objevili, že ztráta této schopnosti má svou pozitivní stránku. Osoby se sníženou kognitivní kontrolou dokážou snadněji nalézat kreativní řešení problémů. Pozornost se snižuje, ale zároveň s tím, jak klesá, jakoby se rozšiřovala a dovoluje uvažovat a naslouchat informacím, jichž by si člověk jinak nepovšimnul. A to je právě případ osob po padesátce, zdůrazňují vědci, kteří analyzovali výsledky několika studií sledujících chování osob pomocí neurozobrazovacích technik zaměřených na měření metabolismu mozku a tedy nepřímo mozkové činnosti.

Ve světle toho by měl být podle vědců revidován i způsob, jakým se studují kognitivní procesy. Při mnohých experimentech, při nichž se hodnotí užitek kognitivní kontroly, se totiž předpokládá, že jejich účastníci vykonávají sérii činností bez ztráty pozornosti. Výsledky těchto testů jsou však nepostačující, protože nenavozují situaci, kdy roztržitost a omezená kognitivní kontrola mohou být naopak užitečné.

„Mnohé činnosti, které studujeme v klasické kognitivní psychologii, jsou vykonávány v situaci vyžadující vysokou kognitivní kontrolu, ale to nemůže podrobně ukázat to, co lidé dělají v reálném světě, protože jsou omezeny zdroje nepozornosti,“ vysvětluje Lynn Hashim.

Výzkum kognitivní kontroly může navíc pomoci odhalit mechanismy stárnutí v mozku. „Nevíme, co reálně udržuje výkon osob s rostoucím věkem. Je jasné, že pouze paměť nám nemůže sama o sobě dát správnou odpověď na tuto otázku,“ říká Hashem. Studium omezené kognitivní kontroly nám může pomoci pochopit, jak staří lidé stále dokážou úspěšně a nezávisle vykonávat různé činnosti ve svém životě.

pel mik