Praha 26. září (ČTK) – Až 150.000 českých dětí potřebuje podle odhadů odborníků péči psychiatra či klinického psychologa. Specialistů pro děti je ale asi 120, na vyšetření se tak čeká dva měsíce i půl roku. Novinářům to dnes řekli zástupci sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
„V rámci reformy psychiatrické péče v ČR se při podrobném pohledu ukazuje, jak moc a jak významně je tato problematika zanedbaná,“ uvedl předseda sekce Jaroslav Matýs. Síť dětské psychiatrie podle něj prakticky neexistuje a je třeba ji vybudovat. Změny se musí podle něj udát nejen v resortu zdravotnictví, ale i školství a sociální péče, které se na péči o dětské psychiatrické pacienty podílejí.
Na zahájení reformy psychiatrické péče o dospělé přišlo z evropských fondů více než 3,5 miliardy korun. V dalším programovacím období se zaměří na péči o děti. Podpora bude také z fondů Evropského hospodářského prostoru a Norska, kam přispívá také Island a Lichtenštejnsko.
Jedním z cílů reformy je podle Matýse mít až 200 dětských psychiatrů, zhruba dva na každý okres. V některých regionech, například na Prachaticku, chybí už teď. „Záleží na regionu. V Praze budou čekací lhůty kolem dvou měsíců. Někdy ale rodiče trvají na konkrétním lékaři, což čekání prodlužuje,“ doplnil Ivo Paclt z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Akutní péče je podle nich dostupná jen v krajských nemocnicích.
Někteří ambulantní lékaři musí kvůli naplněnosti dočasně i přerušit přijímání nových pacientů. Podle Matýse se jedná se zdravotními pojišťovnami o finanční bonifikaci lékařů, kteří se věnují složitějším diagnózám. Více vyplatit by se jim mělo i věnovat se akutním případům, které je jinak nutné hospitalizovat.
„Pacientů přibývá, protože přibývá zátěžových faktorů,“ řekl Paclt. Problémy se objevují už před narozením, například komplikovaná těhotenství, v riziku jsou i děti nedonošené nebo po umělých oplodněních. Více je i vnějších příčin, jako jsou rozvody rodin, ale i příliš vysoké nároky rodičů a orientovanost na vysoký výkon.
Asi jedno procento dětí podle Paclta trpí psychotickým onemocněním jako jsou dětské a dorostové schizofrenie. Mezi méně závažné poruchy patří například porucha pozornosti (ADHD), která je až ze 75 procent léčitelná léky a psychoterapií. Nejčastější je úzkostná porucha související často se školou nebo vztahy v rodině, často se projevuje i psychosomaticky, například bolestmi břicha. Depresivní poruchy se u dvou procent dětí objeví už před pubertou, později u pěti až šesti procent.
Z těžkých poruch se pozornost v poslední době věnuje hlavně autismu, kdy má asi 70 procent dětí zároveň mentální retardaci. „Rodiče dětí s těžkou mentální retardací jsou většinou méně schopní prosazovat svoje zájmy než je to v případě rodičů dětí s autismem,“ dodal Paclt.
